|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jednoho rána mě probudilo Snění. Začalo se vyptávat, jak jsem se vyspal, co dělaly sny, jestli mě nerušily ve spánku.
Odpověděl jsem, že se na noc zamykám do sebe, načež se Snění rozesmálo, poté zvážnělo, přisedlo si a začalo vypravovat. Seznámilo mě s postavami, které se, když jsem zavřel oči, rozesadily kolem nás v půlkruhu a poslouchaly, jak vypráví příběh, který jsem před chvílí snil. Chvílemi jsem měl zavřené oči, postavy se vybavovaly v jasných konturách, když jsem je otevřel, zmizely.
Náhle jsem byl probuzen něžnými dotyky. Můj pohled zamířil k zrcadlu a spatřil, jak mě objímá krásná dívka. Nechal jsem se unášet dotyky jako námořník vlnami. A poté jsem usnul. Usnul? Nevím, jak dlouho mě dívka objímala. Otevřel jsem oči. Dotyky pokračovaly, sebe vidím v zrcadle, a dívku nevidím. Něžnost se stupňuje, ona a já vzlétáme, ocitáme se před zrcadlem, které rozpřahuje náruč, milostivě nás přijímá, propadáme se mílovými kroky dovnitř, dívka se ke mně choulí, dotyky přestávají,..., vtom zrcadlo rozepíná knoflíky pláště, ozve se skřípot, jednu polovinu darovalo dívce, druhou mně.
Oba jsme se zabalili a sledovali jeden druhého. Plášť hřál, dával nahlédnout dívčiným podobám. Viděl jsem ji ve zrození, umírání, tragickém okamžiku lásky, milující matku, zaměstnankyni hádající se s nadřízeným o každou korunu, dívku jedoucí na kole, ministryni, členku Výboru světového blaha, přelud vznášející se nad vlnami,..., a spatřila jsem jeho usměvavou tvář, tvář námořníka, jak za dirigentským pultem kormidla zvedá vlny do nadoblačných výšin, opět je uklidňuje, abych mu já, mořská víla, mohla zatancovat Tanec červánků, on, vesmíroběžec, mě vzal na vteřinový výlet a já uzřela největšího podvodníka, největšího kurevníka, který s posunutým okem válčícího vyhlíží geometrické obrazce dobytých území, aby o nich napsal, že stojí za h----, vše je již dobyto, ale nic není vynalezeno, převléká se on, cvok, profesor, a začíná plnit svůj plán vynalézání, volá, již končím, vše je ještě více nevynalezeno, chce se mi na WC, tam leží ta kniha, je v ní vše, zapíšu se do Knihy návštěv a přečtu milimetrovou myšlenku, stává se ze mě nevynálezce, chtěl jsem ve své pýše být podvodník a kurevník, a jsem podvodníček a kurevníček,..., vtom se ozve zvuk, knoflíky se zapínají, zrcadlo nám dává k podpisu Knihu návštěv, dívka ji podepisuje, já ne, loučím se, opouštím všechny a všechno a chci být znovuzrozen.
|
|
